Měla by ses léčit

Seš divná ženská

a nerýmuješ se a

chtěla by ses léčit

ráno vstáváš brzo a

vždycky mě kopneš

do nohy a pak

jakože jsi volná

když nespíš a

já mám vstát a prostě

začít psát

a najednou vyběhneš do zahrady

kterou hlídaj hadi

ovinou se ti kolem pasu

vrátíš se a skočíš na mě,

bolí mě ta noha,

a ne- nebudu psát!

jak říkám;

seš divná ženská

a nerýmuješ se

a pak na mě vyliješ

kýbl nehorázně studené vody

a ten mi navíc nasadíš na hlavu

a ne - nebudeš se

se mnou bavit a

utečeš někam, kde

už tě nesvleču a kde

už nic nebudu znamenat

nakonec kapituluju

dáš mi do ruky papír a tužku

a já o tobě napíšu báseň

a v duchu si budu myslet:

"zkurvená poezie"

Ve vytříbené společnosti, ju?

Nemám tý jazykové vytříbenosti

ani zbla.

Sedim. Tiše.

Přes škváru, železobeton

a tartan.

Vzduch dme, ha!

A z protější strany- Halas!

Kouká na ten tartanový kostel stejně jako já!

Ha!

Cechy básnické a cechy prozaické a cechy dramatické,

cechy čech, moravy a slezáků!

Domy okolo jsou sochy,

je zvláštní, jak lidi kolem pochodují v trocheji.